Duševní pohoda při celiakii: jak čelit hrozbám

Celiakie může mít vzhledem ke svým vlastnostem negativní dopad na duševní pohodu a mentální stav. Pokud si ale tato rizika pro duševní zdraví uvědomíme včas, je možné se před nimi chránit. 

Celiakie je autoimunitní onemocnění, jehož hlavními příznaky jsou průjem, zažívací potíže, bolesti břicha, zácpa, úbytek hmotnosti, chronická únava, anémie nebo bolesti kloubů. Projevuje se však také po duševní a emocionální stránce.

Odhaduje se, že 30 až 69 % pacientů s celiakií trpí příznaky deprese (apatie, úzkost, podrážděnost), a to častěji ženy než muži. Jedním z častých příznaků je také sociální úzkost vyplývající z poruch trávicí soustavy a obavy ze stigmatizace kvůli onemocnění. Deprese je také příznakem neceliakální glutenové senzitivity (NCGS), která na rozdíl od celiakie nevede k poškození střev a je způsobena jinou reakcí imunitního systému na lepek.

Těchto příznaků je možné se zbavit nebo snížit jejich závažnost vyloučením lepku ze stravy a zavedením vhodné suplementace, zejména pokud jde o kyselinu listovou a vitamin D – látky, které ovlivňují náladu a pohodu. Studie provedená v roce 2011 Penn State University zjistila, že ženy, které dodržovaly přísnější bezlepkovou dietu, měly méně příznaků deprese. Bezlepková dieta částečně nebo zcela zbavuje trávicí systém nepříjemných reakcí, které jsou u lidí s celiakií jednou z hlavních příčin zhoršení psychického stavu.

Při snaze mírnit deprese nebo úzkosti související s nesnášenlivostí lepku je však vhodné zaměřit se na více stránek. Tou základní je úprava stravy, nejlépe ve spolupráci s odborným dietologem, který pohlídá, aby byl vás jídelníček vyvážený, např. doplněním železa – jeho nedostatek způsobuje anémii. V některých případech to však nestačí. Analýza, kterou v rámci výzkumu v roce 2012 provedli Smith a Gerdes, ukázala, že pro zmírnění depresivních příznaků u pacientů s celiakií někdy není bezlepková dieta dostatečná. V takové situaci je vhodné využít pomoci odborníka, psychologa nebo psychiatra, který člověku s těmito potížemi poskytne adekvátní podporu.

Držet doma bezlepkovou dietu je v dnešní době mnohem snazší než dřív – existuje široká nabídka potravin, které jsou pro lidi s celiakií a nesnášenlivostí lepku bezpečné. To, že by byla bezlepková dieta jednotvárná, je mýtus, protože v současné době je možné připravovat si rozmanité bezlepkové pokrmy z celého světa. Doma je také snazší zajistit, aby se kuchyňské nádobí náhodně nekontaminovalo lepkem.

Obavy mohou vzbuzovat společenské situace – např. setkání s přáteli, pikniky, návštěvy restaurací nebo cestování. Existuje však mnoho způsobů, jak tyto situace zvládnout a nemuset se takovým akcím vyhýbat a předejít sociální izolaci. Pokud se chystáte na venkovní setkání, můžete si předem připravit své bezlepkové jídlo, a pokud pořádáte setkání v restauraci, můžete si vybrat takovou, která nabízí bezlepkové menu a zaručuje bezpečnost, pokud jde o kontaminaci lepkem. Těch je stále více, a to i v menších městech. Nabízejí stále rozmanitější menu, takže si mohou ze širší nabídky vybrat i vaši společníci, kteří mohou jíst lepek a nechtějí se nechat omezovat. Zapojení přátel nebo známých do plánování setkání, které bude pro celiaka bezpečné, může také zlepšit o tomto onemocnění povědomí a zvětšit empatii lidí, kteří se s tímto problémem dosud nesetkali. Tím se daří snižovat pocit sociálního vyloučení a vzniká podpůrná atmosféra plná pochopení a přijetí člověka s celiakií.

Paradoxem je, že problémy často vznikají při rodinných setkáních mezi lidmi, kteří by teoreticky měli o nesnázích, kterým čelí jejich blízký, vědět nejvíc. Častým problémem je totiž neznalost důsledků konzumace lepku nebo jejich bagatelizace. Lidé s celiakií často slýchávají: „No tak, kousek dortu ještě nikomu neublížil!" nebo: „Je to narozeninový dort, musíš ho ochutnat!" Slýchávají také, že to přehánějí a „celá ta nesnášenlivost lepku je nějaký trend, nic víc". Takové situace celiaky frustrují, mohou je vést k izolaci a oslabit jejich společenské a rodinné vazby. Jediným způsobem, jak se s takovými obtížemi vypořádat, je osvěta. Nápomocná může být i podpora dalších, uvědomělejších členů rodiny, kteří na sebe vezmou břemeno vysvětlování ostatním, co s sebou celiakie nese.

Celiakie a s ní spojené obtíže mohou vést až k poruchám příjmu potravy, tj. nepravidelnému stravovacímu chování, které může být fyzicky i emocionálně destruktivní. Jde např. o vyhýbání se jídlu, časté hladovění a kolísání hmotnosti, přikládání přílišného významu jídelním rituálům, pocity viny, ztrátu kontroly nad jídlem nebo nutkavé stravovací návyky.

Stres spojený s dietou nebo strach ze zhoršení potíží může u lidí s celiakií riziko těchto poruch zvyšovat. Ze studie Passanantiho, Siniscalchiho a Zignoneho (2013) vyplývá, že u osob s celiakií je vyšší procento případů změněného stravovacího chování. Na druhou stranu Basso, Zanna a Panetta studovali populaci pacientů trpících mentální anorexií a nezjistili v této skupině žádné nadměrné zastoupení osob s celiakií. Příznaky obou onemocnění se však mohou překrývat, což ztěžuje stanovení správné diagnózy a zavedení vhodné léčby. Stojí za zmínku, že bezlepková dieta může být v souvislosti s poruchami příjmu potravy užitečná, protože optimalizuje vstřebávání živin, čímž přispívá k nárůstu hmotnosti.

Diagnózu potvrzující celiakii může být zpočátku těžké přijmout a také může výrazně zhoršit celkové psychické rozpoložení. Vyhlídka na konec dosavadního způsobu stravování a na nutnost změny stravovacích návyků může vyvolat pocit ztráty a samotný proces vyřazení lepku z jídelníčku může působit jako těžko snesitelná výzva. Proto je velmi důležité požádat o podporu specialisty, kteří mohou mít zásadní vliv na psychickou pohodu člověka s diagnostikovanou celiakií; jde o lékaře, který by poskytl potřebné znalosti a zkrotil tak strach z nemoci a jejích následků, dietologa, který by dbal o správně vyváženou stravu a (v případě potřeby) psychologa, který by poskytl adekvátní podporu během procesu změny.

Přechod na bezlepkovou dietu nemusí být tak komplikovaný, jak se na počátku zdá. Díky bohatému výběru bezlepkových výrobků – od pečiva přes svačinky, těstoviny a pizzu až po sladkosti – a široké nabídce bezlepkových restaurací a poskytovatelů cateringu je bezlepkový život minimálně stejně tak příjemný, jako ten předchozí. I když proces změny sám o sobě není jednoduchý, poté, co si osvojíte nové stravovací návyky, si můžete života užívat – jen je potřeba správně plánovat a dobře pečovat o své duševní blaho.