Typická neboli symptomatická celiakie se vyvíjí již velmi brzy, zpravidla několik měsíců po odstavení kojence, a projevuje se typickými příznaky nedostatečného příjmu potravy: chronickým průjmem, poruchami růstu, nechutenstvím, nevolností a nafouklým bříškem.
Atypická celiakie se naproti tomu vyskytuje až v pozdějším věku a má příznaky mimo oblast tenkého střeva, jako je například chudokrevnost z nedostatku železa, nesnášenlivost laktózy, opakující se bolesti břicha, poškození zubní skloviny, poruchy plodnosti, Duhringova choroba (dermatitis herpetiformis) a poruchy růstu ve školním věku.
Tichá celiakie je u pacientů bez zřejmých příznaků diagnostikována většinou náhodně zjištěním přítomnosti pozitivních protilátek při vyšetření krve. I když se u této formy celiakie zpočátku nevyskytují žádné obtíže, ve skutečnosti se postižení cítí tělesně i duševně výkonnější, jakmile začnou dodržovat bezlepkovou dietu.
Jako potenciální celiakie se označují takové případy, u kterých byly v krvi stanoveny příslušné protilátky, ale biopsie tenkého střeva je neprůkazná. U lidí s touto formou celiakie může časem dojít ke znatelnému poškození tenkého střeva. Potenciální celiakie je často diagnostikována také u lidí, kteří trpí autoimunním onemocněním, zvláště diabetem typu 1 či onemocněním štítné žlázy, popřípadě genetickými syndromy, například Downovým, Turnerovým a Williamsovým syndromem, nebo nedostatkem imunoglobulinu A (IgA) (onemocněním z nedostatku protilátek).
Facebook
